„Chtěl bych vás požádat o návrh mého domu, který má 1000 metrů čtverečních“, ozvalo se v telefonu. Rychlostí blesku jsem si v mysli spočetla, kolik že návrhů v obdobném rozsahu mám na kontě.
Je to přesně…nula.
Pán v telefonu se nenechá znejistit, sebevědomě povídá dál: „Už jsem vyhodil 3 architekty, teď volám vám“.
„A myslíte, že chyba byla v těch architektech, když to tolikrát nedopadlo?“ vypadlo ze mě pobaveně.
Je vidět, že muž na druhé straně sluchátka ocenil mou nebojácnoct nebojácnost a domlouváme osobní schůzku.
Zanedlouho mi v mailu přistál projekt s domácím kinem, wellness zónou, jedenácti záchody a podobně nestandardním počtem koupelen a dalších místností.
Studuji každý kout a přemýšlím o smyslu tak velkého objektu pro dva lidi. Vždycky jsem si říkala, že je dobré být připraven, kdyby náhodou… Na internetu už proto delší dobu pravidelně sleduju dokumenty o multimilionářských sídlech v USA a jejich standardy. Teoreticky jsem v podstatě nejvhodnější kandidát na návrh luxusních velkometrážních domů.
Zadávám klientovo jméno do vyhledávače. Vyjede na mě rozhovor, kde na mě působil mírně řečeno jako sebestředný arogant. Na schůzku jdu proto s odhodláním, že na mě si pán nepřijde. Že tenhle projekt za cenu skousnutí jeho arogance rozhodně nepotřebuji. A že kdyby se choval povýšeně jako v tom článku, bez obav ze schůzky odejdu.
Moje odhodlání však bere po pár minutách za své. Čeká mě příjemný postarší pán, který poutavě hovoří o historii mlýna a několikaletém boji s úřady i s památkáři kvůli podobě rekonstrukce, kterou mu chce dát. Probíráme jeho představy o výsledku, v jakém stylu si všechno představuje a současně, jak si všechno představuje památkový ústav.
Pak jsme přešli na samotný návrh. A dlouhou a zajímavou diskuzi, ze které mi utkvěla jedna věta.
„Neblbněte, já tam mám 11 záchodů! Kdybych všude dal baterii, jakou navrhujete, je to spousta peněz,“ odpověděl mi na můj návrh umístit do koupelen originální baterie.
Ukázalo se totiž, že pán sice plánuje rekonstrukci za miliony a bydlení pro jednu rodinu v dimenzi penzionu pro 30 osob. Ale v detailech bude každá ušetřená koruna dobrá. Ne že by si to nemohl dovolit. Prostě hezké baterie považuje za rozhazování, hodnotu vidí v investicích jinde.
Na schůzce padne domluva, že pomohu s wellness zónou a pak se uvidí. Celá spolupráce nakonec proběhla moc příjemně. Bylo to zajímavé setkání s člověkem, který byl zvyklý, že mu málokdo odporuje. Možná i díky tomu jsme nakonec dokázali najít společnou řeč, i když jsme se zdaleka neshodli na všem.
